Studium na ČVUT v Praze Fakultě dopravní (FD) je koncipováno jako projektově orientované (a to již od zahájení výuky na FD v akademickém roce 1993 – 1994). Vyjímku tvoří kombinovaná forma studia v obou studijních programech, společná část studia bakalářského studijního programu a studium v oborech Profesionální pilot a Technologie údržby letadel.

Projekt vede studenty k zapojení do vědeckovýzkumné činnosti FD a k získání návyku pro týmovou práci. Spolupráce na projektu je završena bakalářskou nebo diplomovou prací. Vedoucími projektu mohou být profesoři, docenti, odborní asistenti a odborníci z vědeckých pracovišť a z praxe.

K orientačnímu posouzení výhod, nevýhod a konfliktů této formy studia lze použít metodiky soft–systémů SWOT analýzu.

SWOT analýza projektově orientovaného studia:

• S (strengths – přednosti)
  1. Student si osvojí základy celku oboru kombinací procesního a poznatkového přístupu.
  2. Do značné hloubky zvládne dílčí oblast, zpracovávanou v projektu, a to jak v úrovni poznatků a znalostí, tak zejména procesů, i co se týče praktických dovedností.
  3. Osvojí si přístupy, nezbytné při reálné inženýrské práci, včetně schopnosti "dotažení problému do konce".
  4. Naučí se týmové práci a komunikaci v pracovním (výzkumném, projekčním) kolektivu.
  5. Seznámí se s prostředím, v němž bude pravděpodobně po absolvování university působit.
  6. Znalosti, získané při práci na projektu jsou výhodou pro ty studenty, kteří budou pokračovat ve vyšší úrovni studia.
• W (weaknesses – slabiny)
  1. Čas věnovaný projektu nedovolí do potřebné hloubky probrat důležitá témata při limitovaném rozsahu/době studia.
  2. Čas věnovaný projektu prodlužuje potřebnou dobu studia.
  3. Projektově orientované studium je individuální, tedy náročné na čas pedagogů.
  4. V důsledku II. a III. je projektově orientované studium náročné i co se týče požadavků na zdroje školy.
  5. V počátečních fázích studia nemá ještě student základní předpoklady pro práci v projektu a mnohdy ještě není pro tento typ studia dostatečně mentálně vyspělý.
  6. Pokud projekty probíhají v prostředí university, jsou náročné na kvalitu i rozsah vybavení laboratoří.
  7. Projekt přináší očekávané výsledky až tehdy, kdy se stane “vícegeneračním”, t. zn. pokud na něm pracují studenti více ročníků, s různou úrovní znalostí a dovedností.
• O (opportunities – příležitosti)
  1. Účast ve výzkumu resp. přímé zapojení externích podniků a organizací do práce v projektech:
     1. Práce studentů v projektech lze synergicky využít ve výzkumné činnosti školy i v jejich ekonomických aktivitách.
     2. V případě externí spolupráce přispívá k prohloubení vzájemného poznání školy a podniku/organizace, upřesní “poptávku” po absolventech, a tím i jejich profil, zajistí podnikům a organizacím “řízený přísun” absolventů, kteří jsou seznámeni s jejich vnitřním prostředím a podnikovou kulturou, umožní těmto podnikům a organizacím aktivně působit na volbu témat a zaměření projektů.
     3. Zkrátí adaptační fázi absolventů při nástupu do zaměstnání.
  2. Diplomní práce studenta, za předpokladu že vychází z aktivit v projektu, je potenciálně kvalitnější a často přímo využitelná.
  3. Při práci v projektech se u studentů projeví efekt spontánního “selflearningu”, přirozeného učení a sebevzdělávání napodobením (nebo alternativně “odstrašením” - na základě provedené analýzy chyb). Tento efekt zpravidla vzniká v týmech, kde spolupracují různě pokročilí studenti a kde existuje motivující pracovní prostředí a nezbytný prvek tvůrčí hravosti.
• T (threats – hrozby)
  1. Nepodaří se motivovat pedagogy, nebo jejich motivace s časem poklesne pod prahovou hodnotu, nezbytnou pro tuto formu výuky.
  2. Nezíská se (nebo dynamicky zanikne) spolupráce externích subjektů a organizací s universitou.
  3. Nebudou k disposici potřebné zdroje.
  4. Externí učitelé, působící v projektech, budou preferovat zájmy a hlediska svých hlavních zaměstnavatelů nad potřebami výuky. Tím ohrozí "tržní neutralitu" university.
  5. Narazí se na infrastrukturní (např. legislativní) bariéry.

Diskuse některých konfliktů:

Konflikty existují v principu mezi libovolnými dvojicemi S – W a O – T. Jejich možné negativní důsledky vyplývají též z nevyužití příležitostí nebo nedostatečné eliminace hrozeb. Konflikt mezi požadovanými znalostmi celku oboru a detailními znalostmi dílčí části oboru, získanými v projektu u absolventů ("whole – part tension"). Tento konflikt je pro projektově orientované studium typický. Musí být dynamicky řešen. Řešení jsou možná a dostupná. Další prostředky k zvládnutí tohoto konfliktu dává zavedení projektově orientovaného studia v prostředí strukturovaného studia. Neúspěšné řešení tohoto konfliktu vede na jedné straně k povrchnosti vzdělání absolventů, na druhé straně k jejich přílišné specializaci ("fachidiocii"). Obojí je nepřijatelné. Konflikt vyvolaný většími nároky na čas pedagogů v kontextu s omezenými zdroji se zdá být podstatný spíše na zahraničních universitách, kde je cena práce pedagoga vysoká. V našich současných podmínkách většina externích učitelů působí na universitách dominantně z jiných důvodů, než ekonomických. Nicméně ekonomická hlediska někdy nutí vedoucí kateder, aby řízením projektů pověřovali magistry/inženýry kteří jsou zároveň řádnými studenty doktorského studia, a to v rámci jejich povinné pedagogické praxe. To je málokdy vhodné řešení, protože i velmi nadaný, kreativní a pracovitý doktorand nemá potřebné praktické zkušenosti a návyky pro tuto činnost. Nedostatek zdrojů je významnou kontraindikací pro tuto formu studia. POS totiž předpokládá individuální přístup ke studentům. Nelze tedy nepřiměřeně "zvyšovat produktivitu studia" prací ve velkých kolektivech, metodami písemného nebo elektronického styku studenta a učitele, zkracováním "kontaktních hodin" a pod. Konflikt lze eliminovat např. tím, že externí subjekty, participující na projektově orientovaném studiu se zároveň stanou alternativními zdroji školy. To je možné tehdy, když je projekt zaměřen na problematiku, jejíž řešení je pro externí subjekt zajímavé a přínosné, nebo v případech, kdy je pro něj důležitá právě tato forma studia. Primárním systémovým řešením konfliktu je samozřejmě přiměřené zajištění zdrojů se strany státu nebo regionu s vědomím, že tento typ studia přináší novou kvalitu. Konflikty způsobuje též nevhodná struktura projektů, která není v souladu se zaměřením celku studia. Eliminace tohoto typu konfliktů je dlouhodobá a lze k ní přistupovat na základě řešení systémové úlohy o přípustné neregularitě rozhraní. Specifickým případem předešlého konfliktu je rozpor mezi žádoucí náplní projektu z hlediska zaměření výuky oboru a potřebou získat pro školu "doplňkové" zdroje. Tento konflikt je v podmínkách nedostatečného financování školy řešitelný obtížně a dlouhodobě. Zkušenosti FD nicméně ukazují, že v delším časovém horizontu lze nalézt vyhovující dynamickou rovnováhu.

Zavádění projektově orientovaného studia na FD a získané zkušenosti:

Stávající zkušenosti lze po zobecnění vyjádřit těmito tezemi:

1. O úspěšnosti projektu dominantně rozhoduje osobnost vedoucího projektu a podpora, kterou projektu věnuje vedoucí příslušné katedry.
2. Krátkodobé projekty (cca 3 roky) se zpravidla neosvědčují.
3. Přiměřený počet studentů v projektu je typicky 2 – 5 na ročník (celkově tedy 7 – 18 na projekt).
4. Pokud projekt vede externí pedagog, je účelné, aby s ním spolupracoval alespoň dílčím způsobem interní pracovník nebo doktorand příslušné katedry.
5. Experimentální zavedení multioborových projektů v roce 2000 signalizuje příznivé výsledky.

Tyto zkušenosti nelze považovat za překvapivé. Dominantní vliv osobnosti pedagoga je při individuálních formách studia obecně známý. Podpora příslušné katedry je důležitější, než podpora se strany fakulty nebo university. Při krátkodobých projektech nedojde k efektu "selflearningu" a téměř vše tedy záleží jen na vedoucím projektu. Při malém počtu studentů v projektu nedochází k týmové spolupráci. Je–li počet studentů příliš velký, je výsledek podobný a práce v projektu získává objektivně charakter tradičních forem studia, i když se specifickým zaměřením. Spolupráce interního pedagoga umožní eliminovat neúměrné prosazování zájmů a "podnikové kultury" hlavního zaměstnavatele externího vedoucího projektu. Má též pozitivní vliv z hlediska organizačního. Multioborové projekty dále posilují charakter týmové práce projektu o mezioborovou dimenzi. Takové projekty jsou krom toho ze své podstaty větší a dlouhodobější. Specifickým problémem je vazba projektu s povinně volitelnými předměty. Zpočátku vazba neexistovala. Studenti si volili povinně volitelné předměty podle svého zájmu. Omezení bylo a je nabídkou. Toto omezení je ovšem minimální, protože student může volit též z nabídky jiných fakult resp. universit. Další omezení je kompetitivního charakteru. Přednost volby mají studenti s lepším prospěchem. Povinně volitelné předměty, na něž se přihlásí málo studentů se z přirozených důvodů efektivity výuky v daném akademickém roce neotvírají. Za této situace vedoucí projektů věcně argumentovali, že je žádoucí, aby alespoň zčásti mohli ovlivnit výběr povinně volitelných předmětů. Argument byl přijat, neboť bylo zřejmé, že splnění návrhu může přispět k řešení konfliktu "whole – part tension," a zvýšit efektivitu studia. Vedoucí projektů získali oprávnění předepsat studentům daného projektu absolvování nejvýše dvou vybraných povinně volitelných předmětů. Prozatímní zkušenosti s touto dílčí změnou systémových pravidel jsou příznivé.

V celkové bilanci jsou dosavadní zkušenosti s projektově orientovaným studiem výrazně pozitivní.

Lze to doložit příznivým přijetím jak u studentů, tak u jejich “odběratelů”, i u spolupracujících subjektů. Absolventi fakulty, kteří pracují v podnicích i státní správě, hodnotí tento typ studia jednoznačně velmi příznivě. Neměli a nemají problémy s nalezením vhodného zaměstnání. Jejich profesní kariéra je ve velké většině úspěšná a rychlá. Co se týče vyšší ekonomické náročnosti POS se katedrám i fakultě jako celku postupně daří kompenzovat tuto nevýhodu přínosy z jiných zdrojů, většinou přímo nebo nepřímo souvisejících s POS. Platí to navzdory skutečnosti, že na úrovni ČVUT se nepodařilo zohlednit vyšší nákladnost tohoto typu studia ve změně pravidel rozdělování dotace mezi jednotlivé fakulty. Lze tedy konstatovat, že projektově orientované studium se již stalo výraznou komponentou identity ČVUT v Praze Fakulty dopravní.

text vybrán a upraven z materiálu, které poskytl prof. Ing. Zdeněk Votruba, CSc.

Další materiál ke stažení:
Votruba Zdeněk - Uplatnění absolventů strukturovaných studijních programů - spolupráce s praxí na ČVUT v Praze Fakultě dopravní (velikost  ~241 kB)